Růst zemědělské produkce v Africe vábí export

Zemědělská výroba v Africe prochází v posledních letech obdobím růstu. A to i přes působení vnějších faktorů, které tento trend mohou měnit. Velmi výrazný nárůst zemědělské produkce dosáhli rwandští farmáři – v roce 2014 sklidili 792 tun obilovin, což je trojnásobek oproti roku 2000 (produkce kukuřice vzrostla ve stejném období dokonce sedminásobně). Podobný vývoj můžeme sledovat i v případě jiných afrických zemí (Etiopie mezi lety 2000 až 2014 zvýšila produkci obilovin trojnásobně, Kamerun, Ghana a Zambie vykazují za posledních 10 let nárůst o 50 %, podobně je na tom Keňa). Tato čísla by mohla být ještě vyšší, pokud by se postupně podařilo překonat další překážky.

cukrová třtina je součástí rostoucí zemědělské produkce Afriky

Růst zemědělské produkce brzdí infrastruktura a daňové zatížení

Afričtí zemědělci čelí několika zásadním problémům, které jim brání v dalším rozvoji sektoru. Jedním z nich je nedostačující infrastruktura a s ní související finanční náročnost na údržbu nákladních vozů. Investice do jejich pořízení a následné péče jsou pro mnohé zemědělce příliš vysoké, což komplikuje logistiku a omezuje tak úspěšný obchod. Ruku v ruce s touto překážkou působí vysoké daňové zatížení při vývozu potravin do jiné země v rámci kontinentu. V roce 2013 činily průměrné celní poplatky na území Afriky 8,7 %, zatímco při vývozu mimo Afriku pouze 2,5 %. Tato disproporce se ale pomalu mění tak, aby obchod v Africe byl co nejvíce usnadněn. Farmáři v Africe se potýkají s výkyvy počasí, často tak pěstují jednu plodinu opakovaně na stejné půdě. A to z důvodu, že je nejvíce rezistentní vůči místním klimatickým podmínkám. Nízká variabilita druhů způsobuje vyčerpání půdy a snížení její bonity. I to se začíná měnit, častěji se využívají hnojiva a zavlažovací systémy.

Představitelé afrických zemí si uvědomují nutnost řešit problematiku nedostatečné infrastruktury a vysokého daňového zatížení. Zvyšují se investice do dopravy a harmonizuje se celní zatížení.

Vlády jednotlivých afrických zemí se snaží tyto problémy více či méně úspěšně řešit, počínaje osvětou pro více systematické a efektivnější zemědělství a konče investicemi do infrastruktury a podpory mechanizace a intenzifikace zemědělství.

Zemědělská technika je dovážena z Číny a z větších ekonomik

Rozvoj afrického zemědělství by neměl uniknout exportérům, a to nejen českým. Je tomu opravdu tak? Výše uvedené africké země nejčastěji dovážejí hnojiva z Ruska, Číny a Maroka. Čeští exportéři se v tomto odvětví na afrických trzích zatím prakticky neprosazují. Naopak jejich konkurenti ze zemí nám geograficky blízkým (konkrétně z Polska a ze Slovenska) již tento trend zachytili a daří se jim vyvážet do Etiopie a do Keni. Podobně vypadá i vývoz traktorů na africký kontinent pohledem české optiky. Nejvýznamnějším dovozcem je Čína společně s většími evropskými ekonomikami. V případě exportu do Etiopie včetně Polska. Žací přístroje, mlátičky a kombajny dovážejí na africký trh velké ekonomiky (Čína, Indie, Brazílie a USA). Prosazují se také výrobci z menších zemí, jako třeba chorvatští vývozci v Kamerunu a polští v Keni. Českým exportérům se v tomto odvětví daří postupně nalézt cestu na nigerijský trh.

Čeští exportéři se prozatím příliš neprosazují. K výjimkám patří české zemědělské nářadí v Ghaně a žací stroje v Nigérii.

Obecně lze tedy říci, že na potřeby rozvíjejícího se afrického zemědělství nejpružněji reaguje Čína, v oblasti hnojiv i Rusko. Čeští exportéři prozatím zaostávají. Růst zemědělské produkce v Africe je příležitostí, jak najít nová odbytiště. Zasloužila by si tedy vyšší pozornost českých vývozců. Zvýšené úsilí na těchto trzích by mohlo v konečném důsledku přinést zisky pro celý český export.